Ježíš a svatý Duch

Poznání pravdy o Bohu, Ježíši a svatém Duchu je závislé na nezkresleném poznání Božího Slova.  Svatý Duch je nám zastánci trojice představen, jako osoba, která je oddělena od Otce a Syna a je zcela samostatná, plně nezávislá a postavením rovná oběma a je Bůh.

Pravdu o tomto tématu a i jiných získáme, když ke studiu Božího slova nebudeme přistupovat s cílem obhájit naše dosavadní poznání. V případě nejasnosti o některém biblickém textu budeme hledat odpověď v jiných částech Božího Slova.

 

Není větší autorita, která by nám poskytla pravdivé poznání na dané téma, než Ježíš Kristus.

 

2J 1:9

Každý, kdo zachází dále a nezůstává v učení Kristově, nemá Boha; kdo zůstává v učení Kristově, má i Otce i Syna.  /O svatém Duchu se zde nemluví./

 

Mt 12:28

Jestliže však já vyháním démony v moci Ducha Božího, pak už k vám přišlo Boží království.

 

L 4:14

Ježíš se v moci Ducha vrátil do Galileje a pověst o něm se rozšířila do celého okolí.

 

Sk 1:2,8

až do dne, kdy byl vzat vzhůru, když skrze Ducha Svatého dal příkazy apoštolům, které si vyvolil. ale přijmete moc Ducha Svatého, který na vás přijde, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až po nejzazší konec země.“

 

J 14:28

Slyšeli jste, že jsem vám řekl: ‚Odcházím a přijdu k vám.‘ Kdybyste mě milovali, zaradovali byste se, že jdu k Otci, neboť Otec je větší než já.

 

1K 15:24,28

potom bude konec, až Kristus odevzdá království Bohu a Otci a zruší každou vládu, každou vrchnost i moc. A až mu podřídí všechno, pak i sám Syn se podřídí tomu, jenž mu podřídil všechno, aby byl Bůh všechno ve všem.

 

Ježíš učil, že svatý Duch je moc a ne osoba svatý Duch. Dále učil, že Bůh Otec je větší než On. 

I v dalších verších je ukázáno, že svatý Duch a Duch Boží je moc.

 

Ř 15:13,19

Bůh naděje kéž vás naplní veškerou radostí a pokojem ve víře, abyste se rozhojňovali v naději mocí Ducha Svatého. v moci znamení a divů, v moci Ducha Božího, takže od Jeruzaléma a dokola až po Illyrii jsem dovršil zvěstování evangelia Kristova.

 

1P 4:14

Jste-li tupeni pro jméno Kristovo, jste blahoslavení, neboť na vás spočívá Duch slávy a moci, Duch Boží.

 

L 5:17

I stalo se, že jednoho dne učil a kolem seděli farizeové a učitelé Zákona, kteří přišli ze všech galilejských a judských vesnic i z Jeruzaléma. A byla tam Pánova moc, aby je uzdravoval.

 

L 1:35

A anděl jí odpověděl: „Duch Svatý přijde na tebe a moc Nejvyššího tě zastíní; proto také to Svaté, co se z tebe narodí, bude nazváno Syn Boží.

 

Strong: G1411 δύναμις, εως, ἡ  [dynamis] 1. síla, moc; 

 

Zde není řečeno zastíní „osoba Nejvyššího“, ale jeho moc. Svatý Duch je moc Nejvyššího a ne osoba. Nejvyšším je Bůh Otec.

 

Následující verše vyvracejí tvrzení, že svatý Duch jedná zcela samostatně a je iniciátorem. 

 

J 14:26

Ale Zastánce, Duch Svatý, kterého Otec pošle v mém jménu, ten vás naučí všemu a připomene vám všechno, co jsem vám řekl.

 

 Je to Otec, který posílá a dává Ducha svatého.

 

Sk 2:33

Když byl tedy vyvýšen pravicí Boží a přijal od Otce zaslíbeného Ducha Svatého, vylil to, co vy nyní vidíte i slyšíte.

 

Sk 1:2

až do dne, kdy byl vzat vzhůru, když skrze Ducha Svatého dal příkazy apoštolům, které si vyvolil.

 

Tit 3:5,6

zachránil nás ne na základě skutků, které jsme my učinili ve spravedlnosti, nýbrž podle svého milosrdenství skrze koupel znovuzrození a obnovou Ducha Svatého, kterého na nás vylil hojně skrze Ježíše Krista, našeho Zachránce,

 

Ježíš obdržel od Otce svatého Ducha a předává jej dále a je to prostředek pomoci a záchrany.  Osoba se nevylévá.

 

Sk 8:18,19

Když Šimon viděl, že se vkládáním rukou apoštolů dává Duch Svatý, přinesl jim peníze a řekl „Dejte i mně tuto pravomoc, aby každý, na koho vložím ruce, dostal Ducha Svatého.“

 

Dokonce apoštolové měli   pověření  svatého Ducha předávat. Apoštolové nedávají  „osobu trojice“. Člověk nemůže nakládat s Bohem. Obdrželi svatého Ducha a zároveň pověření s ním nakládat.

 

Zastánci trojice považují svatého Ducha za jednu osobu nerozdělenou. Následující verše toto tvrzení vyvrací a svědčí o tom, že Duch Boží je dáván jako určitý díl a ne jako celá osoba.    

 

Nu 11:16,17

Hospodin řekl Mojžíšovi: Shromáždi mi sedmdesát mužů z izraelských starších, o kterých víš, že jsou staršími lidu a jeho správci. Vezmi je ke stanu setkávání, aby se tam s tebou postavili. Sestoupím a budu tam s tebou mluvit. Vezmu z Ducha, který je na tobě, a vložím ho na ně. Ponesou břemeno lidu s tebou a neponeseš ho ty sám.

 

2Kr 2:9

I stalo se, jak přecházeli, že Elijáš řekl Elíšovi: Žádej, co mám pro tebe udělat, dříve nežli budu od tebe vzat. Elíša řekl: Ať jsou na mně dva díly tvého ducha.

 

Mal 2:15

Ten, kdo má ostatek ducha, to nebude dělat. A co udělal ten jeden, když hledal potomka od Boha? Mějte se na pozoru ve svém duchu, vůči ženě svého mládí ať není nikdo nevěrný.

 

1J 4:13

Že zůstáváme v něm a on v nás, poznáváme podle toho, že nám dal ze svého Ducha.

 

Sk 2:17

‚I stane se v posledních dnech, praví Bůh, že vyleji ze svého Ducha na každé tělo; vaši synové a vaše dcery budou prorokovat, vaši mladíci budou vídat vidění a vaši starci budou mívat sny

 

1K 12:11

Avšak to všechno působí jeden a týž Duch, který rozděluje každému jednotlivě, jak sám chce.

 

Projevy svatého Ducha jsou neomezené ve svém konání.

 

Žd 2:4

za Božího spoludosvědčování znameními a divy, rozmanitými projevy moci a udělováním Ducha Svatého podle jeho vůle?

 

Iz 11:2

A spočine na něm Duch Hospodinův: Duch moudrosti a rozumnosti, Duch rady a udatnosti, Duch poznání a bázně před Hospodinem

 

1K 12:8-10

Neboť jednomu je skrze Ducha dáváno slovo moudrosti, jinému podle téhož Ducha slovo poznání; dalšímu víra v témž Duchu, jinému dary uzdravování v témž Duchu; jinému působení mocných činů, jinému proroctví, jinému rozlišování duchů, dalšímu druhy jazyků, jinému pak výklad jazyků.

 

 

Svatý Duch je Boží prostředek k  vykonání moci, vedení, pomoci. Také vedl pisatele Bible a tuto pravdu musíme přiznat a to nám umožní odmítnout množství různých nepravdivých nauk a výkladů, které si mnohdy odporují. Problém není v Božím Slově, ale v tom, když je naše víra založena na učení křesťanského společenství, které se neřídí zásadou jedině Písmo.