
O svatém Duchu
Boží Slovo sděluje, že svatý Duch je Duch Boha Otce a ne třetí osoba trojice. Bůh Otec dává svého svatého Ducha. Svatý Duch není nikde v Písmu označen jako Bůh Duch svatý.
1Te 4:8
Proto kdo toto odmítá, neodmítá člověka, ale Boha, který také do vás dává svého Svatého Ducha
L 11:13
Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše Otec z nebe dá Ducha Svatého těm, kteří ho žádají.“
Sk 15:8
Bůh, který zná lidská srdce, jim tehdy vydal svědectví, když jim dal Ducha svatého tak jako nám.
1J 3:24
Kdo zachovává jeho přikázání, zůstává v Bohu a Bůh v něm; že v nás zůstává, poznáváme podle Ducha, kterého nám dal.
Ef 4:30
A nezarmucujte Ducha Svatého Božího, jímž jste byli zapečetěni ke dni vykoupení.
1K 6:19
Nebo nevíte, že vaše tělo je svatyní svatého Ducha, který je ve vás a kterého máte od Boha? Nevíte, že nejste sami svoji?
Může být v našem těle osoba Bůh?
Bůh Otec a Ježíš dávají svatého Ducha. Dokonce apoštolové dávali svatého Ducha. Svatý Duch nikdy „svého“ Ducha nedává, ale je vždy někým dáván. Může člověk nakládat s Bohem?
Sk 2:33
Když byl tedy vyvýšen pravicí Boží a přijal od Otce zaslíbeného Ducha Svatého, vylil to, co vy nyní vidíte i slyšíte.
Sk 8:18,19
Když Šimon viděl, že se vkládáním rukou apoštolů dává Duch Svatý, přinesl jim peníze a řekl „Dejte i mně tuto pravomoc, aby každý, na koho vložím ruce, dostal Ducha Svatého.“
Sk 19:6
Pavel na ně vložil ruce, a sestoupil na ně Duch svatý, takže mluvili cizími jazyky a pod vlivem vnuknutí.
Marie otěhotněla z Ducha svatého. Kdyby byl svatý Duch třetí osobou trojice, osoby podle trojice jednají samostatně, tak Otcem Ježíše by byl svatý Duch!
Mt.1:18
S narozením Ježíše Krista to bylo takto: Jeho matka Marie byla zasnoubena Josefovi. Dříve než se sešli, zjistilo se, že je těhotná z Ducha Svatého.
L 1:35
A anděl jí odpověděl: „Duch Svatý přijde na tebe a moc Nejvyššího tě zastíní; proto také to Svaté, co se z tebe narodí, bude nazváno Syn Boží.
Bůh Otec je jedna osoba a Ježíš je také jedna osoba. Svatý Duch není jedna osoba, ale nespočet
osob, když jej budeme považovat za osobu. Osoba se nemůže dělit! Duch se dělí, dává se jeho část.
Nu 11:16,17
Hospodin řekl Mojžíšovi: Shromáždi mi sedmdesát mužů z izraelských starších, o kterých víš, že jsou staršími lidu a jeho správci. Vezmi je ke stanu setkávání, aby se tam s tebou postavili. Sestoupím a budu tam s tebou mluvit. Vezmu z Ducha, který je na tobě, a vložím ho na ně. Ponesou břemeno lidu s tebou a neponeseš ho ty sám.
2Kr 2:9
I stalo se, jak přecházeli, že Elijáš řekl Elíšovi: Žádej, co mám pro tebe udělat, dříve nežli budu od tebe vzat. Elíša řekl: Ať jsou na mně dva díly tvého ducha.
Mal 2:15
Ten, kdo má ostatek ducha, to nebude dělat. A co udělal ten jeden, když hledal potomka od Boha? Mějte se na pozoru ve svém duchu, vůči ženě svého mládí ať není nikdo nevěrný.
1J 4:13
Že zůstáváme v něm a on v nás, poznáváme podle toho, že nám dal ze svého Ducha.
Sk 2:17
‚I stane se v posledních dnech, praví Bůh, že vyleji ze svého Ducha na každé tělo; vaši synové a vaše dcery budou prorokovat, vaši mladíci budou vídat vidění a vaši starci budou mívat sny
Zjevení podrobně popisuje nebeské uspořádání. Duchovní osoby mají místo přebývání.
O Duchu svatém, zde není zmínka.
Ž 11:4
Hospodin je ve svém svatém chrámu, Hospodin je v nebesích na svém trůnu, jeho oči vidí, jeho pohled zkoumá lidské syny
Zj.22:3
A nebude tam nic proklatého. Bude tam trůn Boží a Beránkův; jeho služebníci mu budou sloužit.
Židům 12: 2
“Nespouštějme oči z Ježíše, původce a završitele naší víry, který pro radost, ležící před ním, nedbal na hanbu, podstoupil kříž a usedl po pravici Božího trůnu.”
Další texty hovoří o moci Ducha svatého, Božího. Nehovoří o osobě svatém Duchu.
Duch svatý je Boží moc.
Mt 12:28
Jestliže však já vyháním démony v moci Ducha Božího, pak už k vám přišlo Boží království.
1P 4:14
Jste-li tupeni pro jméno Kristovo, jste blahoslavení, neboť na vás spočívá Duch slávy a moci, Duch Boží.
Mi 3:8
Avšak já jsem plný moci Ducha Hospodinova, práva a udatnosti, abych oznámil Jákobovi jeho přestoupení a Izraeli jeho hřích.
L 1:35
A anděl jí odpověděl: „Duch Svatý přijde na tebe a moc Nejvyššího tě zastíní; proto také to Svaté, co se z tebe narodí, bude nazváno Syn Boží.
L 4:14
Ježíš se v moci Ducha vrátil do Galileje a pověst o něm se rozšířila do celého okolí.
Sk 1:2,8
až do dne, kdy byl vzat vzhůru, když skrze Ducha Svatého dal příkazy apoštolům, které si vyvolil. ale přijmete moc Ducha Svatého, který na vás přijde, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až po nejzazší konec země.“
Následující verše ukazují, že se nemůže jednat o osobu svatý Duch. Štěpán byl pln Boží moci a nebyl naplněn osobou Boha. Boží služebníci se nepředstavují v osobě Boha.
Sk 6:5
To slovo se zalíbilo celému shromáždění, i vybrali Štěpána, muže plného víry a Ducha Svatého, Filipa, Prochora, Nikánora, Timóna, Parména a Mikuláše, proselytu z Antiochie
2K 6:4-6
Ve všem se představujeme jako Boží služebníci: v mnohé vytrvalosti, v souženích, v tlacích, v úzkostech, v ranách, ve vězeních, ve zmatcích, v těžkých pracích, ve bděních, v postech, v čistotě, v poznání, v trpělivosti, v dobrotě, v Duchu svatém, v lásce bez přetvářky,
Zastánci trojice se odvolávají na text Mat. 28:19. I kdyby byl tento text neupravený, tak nemůžeme
tvrdit, že podporuje trojiční dogma. Je nutné si také povšimnout toho, že Otec má jméno, Syn má jméno a svatý Duch jméno nemá. Není tam řečeno toto jsou tři osoby a tvoří jednoho Boha.
Katolická církev přiznává, že upravila původní znění:
Zastánci trojičního učení se odvolávají na Mat.28:19 „ve jménu Otce, Syna a Ducha svatého“.
Toto znění není v žádném manuskriptu a původní znění je toto:
Proto jdouce, učte všecky národy, křtíce je ve jméno Mé (onto onomati mou), učíce je zachovávati všecko, cokoli jsem přikázal vám.“
Odkaz na „Novum Testamentum Graece et Germanice“ od Nestle–Aland ve vydání z roku 1973 potvrzeno.
The Catholic Encyclopedia, vydání z roku 1913, svazek II, strana 263: "Křestní formule změnila katolická církev ve druhém století ze jména Ježíš Kristus na slova Otec, Syn a Duch svatý."
The Catholic Encyclopedia, vydání z roku 1913, svazek II, strana 265: "Původní formule pro křest byla ve jménu Ježíš, ale papež ji změnil."
V katolickém katechismu výše uvidíte následující odstavec. „Do Krista. Bible nám říká, že křesťané byli pokřtěni do Krista (č. 6). Patří Kristu. Skutky apoštolů (2:38; 8:16; 10:48; 19:5) nám říkají o křtu „ve jménu (osobě) Ježíše. -- lepší překlad by byl „do jména (osoby) Ježíše. Teprve ve 4. století se stala vžitá formulace „Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého“. — (Biblický katechismus, Rev. John C Kersten, S.V.D., Catholic Book Publishing Co., N.Y., N.Y.; l973, str. 164)
I katolícká církev připouští, že svatý Duch je Boží moc!
-
katolický teolog Edmund Fortman v Trojjediném Bohu (angl.): „Ačkoli je tento Duch často popisován v osobních pojmech, zdá se zcela jasné, že posvátní pisatelé (Hebrejských písem) tohoto Ducha nikdy nechápali ani nepředstavovali jako zřetelnou osobu.“
-
dále říká: „Židé nikdy nepovažovali Ducha za osobu a není to ani ve Starém zákoně. Duch svatý je běžně chápán v Novém zákoně jako Boží moc a síla.“
-
Dílo The New Catholic Encyclopedia o tom říká: „Starý zákon nevnímá Ducha jako osobu Boží Duch je jednoduše Boží moc. Nový zákon pojímá Ducha jako „něco“, ne jako „někoho“: je paralela mezi Duchem a Boží mocí.“(sv.13)
Katolická encyklopedie: „Nikde ve Starém zákoně nenajdeme jasnou indikací o „třetí osobě“. (sv.15)
Katolický slovník: „Jak St. tak i N.zákon hovoří o Duchu jako Boží energii a moci v srdci člověka.“ (str.810)
České katolické biblické dílo: Boží Duch není ještě ve Starém zákoně zjeven jako osoba, ale jako Boží síla, která proměňuje lidskou osobnost tak, že je schopna výjimečných činů. Ty sloužily k upevnění lidu ve věrnosti Hospodinu. Duch vychází z Boha, vede k němu, a proto je nazýván Duchem Božím, nebo také Duchem svatým.
2Tm 2:15
Horlivě usiluj, aby ses před Boha postavil jako člověk osvědčený, pracovník, který se nemusí stydět a který správně rozděluje slovo pravdy.
J 8:32
Poznáte pravdu a pravda vás vysvobodí.“
Boží Slovo je pravda a my tuto pravdu musíme příjmout a pravdy se zastávat. Zkoumejme, zda naše poznání je založeno na pravdě Božího Slova.