Tradice versus Boží slovo

Mezi křesťany je často diskutované téma o tradici. Zvláště katolická církev zdůrazňuje, že

tradice přispívá k výkladu Písma a jeho pochopení.
Tradice ovlivnila i jiná náboženská společenství i protestanty. Velmi vážná je skutečnost, že tradice a Boží Slovo předkládají rozdílný pohled na Ježíšovu výkupní oběť a dogma o trojici.

Některá vyjádření katolické církve o tradici:

katechismus par.80

„Posvátná tradice a Písmo svaté jsou tedy ve vzájemném těsném spojení a sdílení. Obojí vyvěrá z téhož božského pramene, splývá jaksi v jedno a směřuje k témuž cíli.“ Jedno i druhé zpřítomňuje v církvi tajemství Krista a činí je plodným, neboť on slíbil, že zůstane se svými „po všechny dny až do konce světa“ (Mt 28,20).

Toto živé předávání, vykonané v Duchu svatém, se nazývá tradicí - nakolik se liší od Písma svatého, i když je s ním úzce spojeno. Skrze tuto tradici podání „tak církev ve své nauce, životě a bohoslužbě zvěčňuje a všem pokolením předává všechno, co sama je a v co věří“. „Výroky svatých Otců svědčí o oživující přítomnosti této tradice, jejíž bohatství se přelévá do praxe a do života věřící a modlící se církve.“

1201

Kristovo tajemství je tak nevyčerpatelně bohaté, že žádná liturgická tradice je nemůže beze zbytku vyjádřit. Dějiny růstu a rozvoje těchto obřadů dosvědčují, jak se obdivuhodně doplňují. Když místní církve žily tyto liturgické tradice ve vzájemném společenství víry a ve svátostech víry, vzájemně se obohacovaly a rostly ve věrnosti tradici a poslání společnému pro celou církev.

Nejsvětější římská Církev pevně věří, prohlašuje a zvěstuje, že nikdo z těch mimo katolickou Církev, nejen pohanů, také Židů, heretiků a schizmatiků se nikdy nemůže podílet na věčném životě, ale půjde do věčného ohně ´připraveného ďáblu a jeho andělům´ (Mt 25:41), pokud se před smrtí k Církvi nepřipojí (papež Evžen IV. v bulle Cantate Domino z roku 1441)

Tridentský koncil na svém čtvrtém zasedání vyhlásil, že Písmo sv. a Tradice jsou místy, v nichž je obsaženo autentické Duchem Svatým inspirované Boží zjevení. Tradice je v Církvi rovnocennou formou předávání Zjevení na stejné úrovni s Písmem. Nelze ji chápat jako nějaký doplněk Písma nebo prvek, který ho jenom jaksi doprovází. Lze dokonce říci, že v jistém ohledu Tradice je podstatnější, neboť Písmo vzniklo v jejím lůně.

Jaký je však vztah mezi Církví a Biblí? Můžeme říci, že úkol papežů, biskupů, kněží je chránit Písmo, autenticky ho vykládat a sloužit mu, ne překrucovat nebo postavit se nad jeho úroveň. Církev sehrála klíčovou roli právě při tzv. kanonizaci Písma. Proto je Bible závislá od Církve a naopak Církev žije z Bible.

/www.catholic.com/magazine/online-edition/why-im-catholic-the-foundational-error-of-sola-scriptura/

Tato vyjádření sdělují, že Boží Slovo musí být vykládáno v kontextu tradice.

Níže si uvedeme některé biblické texty, které uvádějí, že pisatelé Božího Slova byli

vedení Svatým Božím Duchem.

2Tm 3:16,17

Veškeré Písmo je vdechnuté Bohem a je užitečné k učení, k usvědčování, k napravování, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl takový, jaký má být, důkladně vystrojený ke každému dobrému skutku.

1Te 2:13

A proto i my vzdáváme neustále díky Bohu, že když jste od nás převzali slovo Boží zvěsti, přijali jste je ne jako slovo lidské, ale tak, jak tomu opravdu je, jako slovo Boží, které také mocně působí ve vás věřících

2P 1:21

Neboť proroctví nikdy nebylo proneseno z lidské vůle, nýbrž unášeni Duchem Svatým mluvili lidé poslaní od Boha.

Připomeňme si co řekl Ježíš o Písmu:

J 17:17

Posvěť je v pravdě; tvé slovo je pravda.

Mt 4:4

On však na to řekl: „Je napsáno: ‚Člověk nebude živ jen chlebem, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.‘

Katolická církev se o Božím Slově vyjádřila takto:

105 Bůh je autorem Písma svatého. „Co bylo Bohem zjeveno a je v Písmu svatém

obsaženo a vyjádřeno, bylo zaznamenáno z vnuknutí Ducha svatého. Svatá Matka Církev totiž považuje podle apoštolské víry všechny knihy jak Starého, tak i Nového zákona se všemi jejich částmi za posvátné a kanonické, protože jejich původcem je Bůh, neboť byly sepsány z vnuknutí Ducha svatého, a jako takové byly Církvi předány.“

Nyní některá vyjádření, která předkládá tradice o Bohu Otci a Ježíši:

464

Jedinečná a zcela zvláštní událost vtělení Božího Syna neznamená, že Ježíš Kristus je zčásti Bůh a zčásti člověk, ani že je v něm beztvárně smíšeno božství s lidstvím. Stal se opravdu pravým člověkem a zůstal přitom opravdu pravým Bohem, Ježíš Kristus je pravý Bůh a pravý člověk. Církev musela během prvních staletí hájit a objasňovat tuto pravdu víry proti bludům, které ji zkreslovaly.

465

Jediného a téhož Krista, Pána, jednorozeného Syna, jehož musíme rozeznávat ve dvou přirozenostech, bez směšování, beze změny, bez rozdělení, bez odloučení. Spojením přirozeností nijak není potlačena jejich rozdílnost, ale spíše jsou vlastnosti každé uchovány a spojeny v jedinou osobu a v jedinou hypostázi.“

Nicejský koncil přijal vyznání, že Ježíš je jedné podstaty s Otcem “homoúsios” a je na stejné úrovni božství. Syn je stejné přirozenosti jako Otec, ale že nemůže existovat bez Otce a Otec nemůže existovat bez Syna

468

Po chalcedonském koncilu dělali někteří z Kristovy lidské přirozenosti jakýsi osobní subjekt. Proti nim pátý ekumenický koncil v Cařihradě v roce 553 prohlásil: „Je jen jedna jediná hypostaze [nebo osoba] ?, totiž náš Pán, Ježíš Kristus, jeden z Trojice. A tedy všechno v Kristově lidství musí být přičítáno jeho božské osobě jako svému vlastnímu subjektu, nejen zázraky, nýbrž i utrpení a sama smrt: „Náš Pán Ježíš Kristus, ukřižovaný ve svém těle, je pravý Bůh, Pán slávy a jeden ze svaté Trojice.“

483

Vtělení je tedy tajemstvím obdivuhodného spojení božské a lidské přirozenosti v jediné osobě Slova.

Hypostatická unie:

Tato klíčová křesťanská nauka učí, že Ježíš Kristus je jedna osoba s dvěma odlišnými, ale neoddělitelnými přirozenostmi: plně božskou a plně lidskou. To znamená, že Bůh vzal na sebe lidství, aniž by se proměnila jeho božská podstata, a aniž by došlo ke smíšení jeho přirozeností.

253 Trojice je jedna. Nevyznáváme tři bohy, nýbrž jednoho Boha ve třech Osobách: „soupodstatnou Trojici“.61 Božské Osoby se nedělí o jediné božství, nýbrž každá z nich je úplně celý Bůh: „Otec je všechno to, co je Syn, Syn všechno to, co je Otec, Otec a Syn všechno to, co je Duch svatý, totiž jediný Bůh, podle přirozenosti.“62 „Každá ze tří Osob je onou skutečností, totiž podstatou, bytností nebo božskou přirozeností.“

Toto učení přinesla tradice a nyní hledejme odpověď na to, zda tato tvrzení Boží

inspirované Slovo podporuje nebo vyvrací.

Boží Slovo říká, že Ježíš se vzdal božství a na zemi byl člověkem. Bylo to Ježíšovo svobodné rouzhodnutí.

Fil. 2:6-9 Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži. Proto ho také Bůh povýšil nade vše a dal mu jméno, které je nad každé jméno,

Řecké slovo "εκενωσεν" (ekenósen), překládané někdy jako "zmařil", znamená přesněji "vyprázdnil se". Je to aktivní aorist, tzn. že to Ježíš udělal sám. Vzdal se božství, a z tohoto postavení se nechal vyprázdnit až na úroveň člověka.

"z lidí " ἄνθρωπος, ου, ὁ [anthrópos] 1. člověk

Fp 2:6,7 katolický liturgický překlad

ačkoli má božskou přirozenost, nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jedním z lidí. Byl jako každý jiný člověk,

Pokud Ježíš byl jako každý jiný člověk nemohl být tím, jak jej popisuje tradice.

Člověk není současně pravý Bůh.

J 1:1,2,14

Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha.

A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jediný Syn, plný milosti a pravdy

Slovo Ježíš se stal člověkem a jako Bůh přestal existovat. Není řečeno Slovo se stalo tělem a zůstalo v nebi Bohem.

Tradice vytvořila trojiční dogma a hypostázi. V Božím Slově tato tvrzení nejsou podpořeny

ani jednim biblickým textem! Tradice se výrazně povýšila nad Boha a v podstatě tvrdí, že

Bůh Otec nám nesděluje potřebné poznání. Opak je pravdou, jak si ukážeme dále.

Ř 8:3

Neboť co bylo Zákonu nemožné, protože byl bezmocný kvůli tělu, to učinil Bůh, když poslal svého Syna v podobnosti těla hříchu a jako oběť za hřích a odsoudil hřích v těle,

Ř 8:3 katolický liturgický překlad

Neboť na co Zákon nestačil, protože byl bezmocný kvůli tělu, to vykonal Bůh: poslal svého Syna, aby hřích zničil; a on vzal na sebe tělo, jako mají hříšní lidé, Bůh pak na jeho těle hřích odsoudil k zničení

Žd 2:17

A tedy musel být ve všem učiněn podobný bratřím, aby se stal milosrdným a věrným veleknězem v Božích věcech, k usmíření hříchů lidu

1J 4:2,3

Podle toho poznávejte Ducha Božího: Každý duch, který vyznává Ježíše Krista, jenž přišel v těle, je z Boha. A žádný duch, který nevyznává Ježíše Krista, jenž přišel v těle, není z Boha. To je ten duch Antikrista, o němž jste slyšeli, že přichází, a který již nyní je ve světě

2. Jana 1:7 Do světa vyšlo mnoho těch, kteří vás svádějí, neboť nevyznávají, že Ježíš Kristus přišel v těle; kdo takto učí, je svůdce a antikrist.

Ve výše uvedených textech je pro „tělo“ uvedeno řecké slovo " εν σαρκι", což znamená - maso,člověk,zvíře,lidská bytost.

Tyto verše říkají, že Ježíš měl, zde na zemi lidské tělo, které mohlo zhřešit. Měl tělo jako Adam.

To vytváří předpoklad, že mohl ve zkoušce selhat a zhřešit. Kdyby existovalo nemožnost zhřešit, tak by to žádná zkouška nebyla.

Křesťanská tradice tvrdí, že Ježíš byl vzkříšen v lidském těle. Nikde v Božím Slově nenajdeme podporu pro toto tvrzení. Následující verše ukazují, že takto se může projevovat pouze duchovní bytost. Jeho duchovní tělo se mohlo zhmotnit i odhmotnit.

Zjevoval se jim v různé podobě. Andělé se také zhmotňovali.

Žd 13:2

Nezanedbávejte pohostinnost; vždyť skrze ni někteří nevědomky pohostili anděly.

J 20:14

Když to řekla, otočila se dozadu a uviděla tam stát Ježíše; nevěděla však, že je to Ježíš.

L 24:36,37

Zatímco o tom mluvili, postavil se on uprostřed nich a řekl jim: „Pokoj vám.“ Vyděsili se a vystrašeni se domnívali, že vidí ducha.

L 24:30,31

A stalo se, když s nimi zaujal místo u stolu, že vzal chléb, požehnal, rozlomil a podával jim.

Vtom se jim otevřely oči a poznali ho; ale on se pro ně stal neviditelným.

J 21:14

To se již potřetí Ježíš zjevil svým učedníkům po svém zmrtvýchvstání

J 20:19,26

Když byl večer téhož dne, prvního v týdnu, a učedníci byli ze strachu před Židy shromážděni za zavřenými dveřmi, přišel Ježíš, postavil se doprostřed a řekl jim: „Pokoj vám.“ Po osmi dnech byli jeho učedníci opět uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel zavřenými dveřmi. Postavil se doprostřed a řekl: „Pokoj vám.“

Církev tvrdí, že Ježíš nebyl vzkříšen jako duchovní bytost, ale v lidském těle.

Papež při Regina Caeli: Proč vystoupil Ježíš do nebe? - Vatican News

Proč slavit. Protože s nanebevstoupením se stalo něco nového a krásného: Ježíš vzal naše lidství, naše tělo do nebe - je to poprvé! - To znamená, že ho přinesl do Boha. To lidství, které přijal na zemi, zde nezůstalo. Zmrtvýchvstalý Ježíš nebyl duch, ne, měl své lidské tělo, tělo, kosti, všechno, a tam, v Bohu, bude navždy.

Ř 6:10

Neboť smrtí, kterou zemřel, zemřel hříchu jednou provždy; a život, který žije, žije Bohu

Žd 7:27 KLP

který nemá zapotřebí, jako jiní velekněží, stále a stále podávat oběti nejprve za hříchy vlastní a teprve potom za hříchy lidu. Ježíš to učinil jednou provždy, když sám sebe přinesl v oběť.

Žd 10:10

V této vůli jsme posvěceni skrze oběť těla Ježíše Krista jednou provždy

Ježíš své lidské tělo nemohl mít, protože bylo obětováno. Kdyby měl Ježíš opět lidské tělo, tak k vykoupení lidí a usmíření s Bohem nemohlo dojít. Zemřel jako člověk jednou provždy a to neumožňuje nové vzkříšení v lidském těle.

Církev to tvrdí proto, aby obhájila dogma o trojici. Podle trojice je Ježíš věčný a je jako osoba trojice stále v nebi. Církev nemůže příjmout pravdivé biblické sdělení, protože by to vyvolalo otázku, proč by byl vzkříšen v duchovním těle, když je jim podle tradice věčně.

Následující verše dokládají, že Ježíš byl vzkříšen v duchovním těle. Po pravici Boží se neposadil člověk Ježíš. Ježíš byl božskou duchovní osobou a byl povýšen nadevše kromě Boha Otce.

Mk 16:19

Potom, když jim to pověděl, byl Pán Ježíš vzat vzhůru do nebe a posadil se po pravici Boží.

1P 3:18

Vždyť i Kristus jednou provždy trpěl za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby vás přivedl k Bohu. V těle byl sice usmrcen, ale v Duchu obživen

1Tm 3:16

A vpravdě veliké je to tajemství zbožnosti: Ten, který se zjevil v těle, byl ospravedlněn v Duchu, ukázal se andělům, byl hlásán národům, ve světě mu uvěřili, byl přijat ve slávě vzhůru.

1K 15:44,45,50

Zasévá se tělo duševní, vstává tělo duchovní. Je-li tělo duševní, je také tělo duchovní. Tak je i napsáno: První člověk, Adam, se stal duší živou, poslední Adam Duchem oživujícím.

Toto vám říkám, bratři, že tělo a krev nemůže být dědicem Božího království ani porušitelné nebude dědicem neporušitelného.

Tento verš ukazuje pravdu o tom, že Ježíš jako král Božího království nemohl mít lidské tělo.

Nebe je duchovní říše, kterou obývají duchovní bytosti. Další dosvědčení poskytují následující texty. Ježíš byl v lidském těle v nižším postavení než andělé. Ježíš byl první človek, který byl vzkříšen do nebes. Byl povýšen nad anděly, kteří mají duchovní těla.

Žd 2:9

Avšak toho, který byl nakrátko postaven níže než andělé, Ježíše, vidíme pro utrpení smrti ověnčeného slávou a ctí; tak z milosti Boží za každého okusil smrti.

1K 15:20,23

Avšak Kristus vstal z mrtvých, prvotina těch, kdo zemřeli.Každý však ve svém pořadí: jako prvotina Kristus, potom při jeho příchodu ti, kdo jsou Kristovi

Mt 22:30

Při vzkříšení se totiž lidé nežení ani nevdávají, ale jsou jako Boží andělé v nebi.

Ježíš dal své lidské tělo jako výkupné. To utvrzuje pravdu o tom, že nemohl být vzkříšen v lidském těle.

Mt 20:28

Stejně jako Syn člověka nepřišel, aby si nechal posloužit, ale aby posloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.

Mk 10:45

Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si nechal posloužit, ale aby posloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.

Zj 5:9

A zpívají novou píseň: „Jsi hoden vzít ten svitek a otevřít jeho pečeti, protože jsi byl zabit a svou krví jsi vykoupil Bohu lidi z každého kmene, jazyka, lidu a národu

J 6:51

Já jsem ten živý chléb, který sestoupil z nebe. Kdo jí z tohoto chleba, bude žít na věčnost.

A chléb, který já dám za život světa, je mé tělo.“

Ježíš dal své lidské tělo. To opět vyvrací hypostázi, která tvrdí, že Ježíš je jedna osoba, pravý Bůh a současně pravý člověk. Člověk Ježíš navždy přestal existovat.

Ježíšova oběť byla také mocná v tom, že způsobila očištení nebe od satana a později přinese očištění pro celou zemi. Satan věděl, že v tomto boji s Ježíšem jde o jeho existenci.

Žd 2:14

Protože děti mají účast na krvi a těle, podobně i on se jich stal účastným, aby skrze smrt zahladil toho, kdo má vládu nad smrtí, totiž Ďábla,

Zj 20:10,14

A Ďábel, který je sváděl, byl uvržen do jezera ohně a síry, kde je šelma a falešný prorok. A budou trýzněni dnem i nocí na věky věků A Smrt a Hádes byli uvrženi do ohnivého jezera.

To je ta druhá smrt: ohnivé jezero.

Znovu si připomeňme. Ježíš přišel v těle jako měl Adam s možností zhřešit.

Ř 8:3 katolický liturgický překlad

Tato skutečnost připouští možnost Ježíšova selhání. To by znamenalo, že by Ježíš zemřel jako člověk bez další existence a Otec Bůh by přišel o Syna. Satan mohl v nebi komunikovat s Bohem a jistě by se ohradil, kdyby Boží záměr nebyl spravedlivý.

Dalším svědectvím je to, s jakou intenzitou satan útočil a co vše Ježíšovi nabízel.

Zastánci trojice argumentují s tím, že toto se nemohlo stát, protože by se nenaplňila Boží zaslíbení s člověkem. My nevíme, jak by toto Bůh řešil, ale odpověď nám poskutuje to, že Bůh řešil selhání Adama a Evy. Stále si připomínejme, že Bůh je spravedlivý. Adam mohl nepodlehnout satanovi tuto schopnost měl.

Gn 1:26

I řekl Bůh: Učiňme člověka k našemu obrazu, jako naši podobu, aby panovali nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nad dobytkem a nad celou zemí i nad všemi plazy pohybujícími se na zemi.

Gn 1:31

Bůh viděl všechno, co učinil, a hle, bylo to velmi dobré. A byl večer a bylo ráno, den šestý.

Člověk měl svobodnou vůli a Bůh předem nevěděl, jak se člověk projeví. Kdyby to věděl, tak by byl zodpovědný za veškeré zlo, které pádem člověka nastalo.

V následujících verších Ježíš říká, že jde ke svému Otci. Proč by to říkal, když je stále v nebi podle trojice osobou jednoho Boha. Tyto verše také poskytují pravdu o tom, že Ježíš je na věky podřízen Otci. Znamená to, že Ježíš nemluví pravdu?

Když říká, že vystupuje tam, kde byl dříve, tak to potvrzuje pravdu o tom, že v nebi nebyl.

Dříve byl v nebi duchovní bytost a jako duchovní bytost je vzat do nebe. Dále je nám sděleno, že Hospodin /Jehova, Jahve/ je jediný Nejvyšší, více jich nemůže být.

Také nám je sděleno, že je jediný, to značí, že není jiný Bůh jako On.

V trojici jsou si všichni rovní. Ježíš také po svém vzkříšení stále označuje Otce jako svého Boha.

J 6:62

Což tedy, kdybyste viděli Syna člověka vystupovat tam, kde byl dříve?

J 16:28

Vyšel jsem od Otce a přišel jsem na svět; opět opouštím svět a jdu k Otci.“

J 14:28 katolický liturgický překlad

Slyšeli jste, že jsem vám řekl: 'Odcházím' a 'zase k vám přijdu'. Kdybyste mě milovali, radovali byste se, že jdu k Otci, neboť Otec je větší než já.

J 20:17 katolický liturgický překlad

Ježíš jí řekl: »Nezadržuj mě! Neboť ještě jsem nevystoupil k Otci. Ale jdi k mým bratřím a oznam jim: 'Vystupuji k svému Otci a k vašemu Otci, k svému Bohu a k vašemu Bohu.'

Zj 3:12 katolický liturgický překlad

Kdo zvítězí, z toho udělám sloup v chrámě svého Boha a nikdy už z něho nevyjde; napíšu na něho jméno svého Boha a jméno města svého Boha, nového Jeruzaléma, který sestupuje z nebe

od mého Boha, a také svoje nové jméno.

1K 15:28 katolický liturgický překlad

A až mu bude všechno podřízeno, tehdy se i sám Syn podřídí tomu, který mu všechno podřídil, aby byl Bůh všechno ve všem.

Mk 12:29 katolický liturgický překlad

Ježíš odpověděl: »První je toto: 'Slyš, Izraeli! Hospodin, náš Bůh, je jediný Pán.

Dt 6:4

Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin je jediný.

Ž 83:19 katolický liturgický překlad

Nechť poznají, že tvé jméno je Hospodin /Jehova, Jahve/, že ty jediný jsi Nejvyšší nad celou zemí!

Hebrejsky JHVH a Ježíš není nikde označen tímto jménem. Syn se podřizuje Otci ne jako člověk, ale jako duchovní bytost. Ježíš je Bohem, ale není nejvyšší. Někteří se tuto pravdu

snaží utajit tvrzením, že jméno JHVH se vztahuje na všechny tři. Podle jejich tvrzení mají

společné jméno a na jejich podporu uvádějí text Mat.28:19. Tento verš hovoří o křtu a evangelizaci a nehovoří o podstatě Boha. Otec má jméno Jehova, Syn Ježíš a svatý Duch

jméno nemá. Tento verš neposkytuje také dosvědčení o tom, že oni tři jsou jeden Bůh.

Tento verš je vzdálen tomu, aby zcela prokazatelně definoval trojici.

Mt 28:19

Jděte tedy a čiňte učedníky ze všech národů, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého

Dogma o trojici bylo formulováno v Konstantinopoli v roce 381 n.l. a Nový Zákon dokončen koncem 1 století n.l., o mnoho let dříve.

Slovo trojice se v Bibli nenachází. Znovu si připomeňme, že když by byl Ježíš jako Bůh stále v nebi, tak by vykoupení nebylo možné.

Kdyby byl Ježíš na zemi stále Bohem a člověkem, tak by nebylo potřeba prostředníka.

Tento verš nám také dokládá, že výkupné dal člověk Kristus Ježíš, ne bohočlověk.

1Tm 2:5,6

Je totiž jeden Bůh, jeden je také prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, který dal sám sebe jako výkupné za všechny, jako svědectví ve svůj čas.

Tyto verše potvrzují pravdu o tom, že Bůh Otec obětoval navždy svého syna Ježíše,

jako člověka.

J 3:16 katolický liturgický překlad

Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný

Ř 8:32 katolický liturgický překlad

Když ani vlastního Syna neušetřil, ale vydal ho za nás za všecky,jak by nám s ním nedaroval také všechno ostatní?

Velmi vážné je to, že Boží Slovo a tradice mají rozdílný pohled na to, kým byl Ježíš na zemi.

Tradice představuje Ježíše jako bohočlověka. Písmo nám sděluje, že Ježíš byl na zemi v těle, jako měl člověk s možností zhřešit.

V případě pravdivosti hypostáze by odpovídající výkupní oběť nebyla položena z důvodu, že se obětoval bohočlověk a Bůh nemůže zemřít, je nesmrtelný. Zastánci hypostáze také tvrdí, že Ježíš byl obdařen schopností nezhřešit a že Bůh vzal lidství na sebe.

Někteří také tvrdí, že výkupní oběť člověka by byla nedostatečná a proto musel přijít bohočlověk.

Je důležité si to ještě znovu připomenout, protože, kdyby byla pravda tradice, tak k vykoupení nemohlo dojít.

1Tm 6:16

On jediný má nesmrtelnost a přebývá v nepřístupném světle; jeho nikdo z lidí nespatřil a nemůže spatřit. Jemu buď čest a věčná moc. Amen.

468 katechismus

A tedy všechno v Kristově lidství musí být přičítáno jeho božské osobě jako svému vlastnímu subjektu, nejen zázraky, nýbrž i utrpení a sama smrt: „Náš Pán Ježíš Kristus, ukřižovaný ve svém těle, je pravý Bůh, Pán slávy a jeden ze svaté Trojice.“

Uvedený verš říká, že na kříži je pravý Bůh a pravý člověk. Toto tvrzení vyvolává tyto

otázky:

Znamená to, že člověk byl součástí trojice, když byl s Ježíšem jednou osobou?
Co se stalo v nebi s trojicí, když jedna osoba trojici opustila?
Když má být smrt přičítána jeho božské osobě, znamená to, že Bůh zemřel, když jako osoba je s neoddělitelnými přirozenostmi?
Aby se potvrdilo, že trojice je věčná museli být dva Ježíšové?
Byla Ježíšova výkupní oběť pouze předstíraná, fingovaná?

Pravda je ta, že nás vykoupil člověk Ježíš. Člověk Ježíš zvítězil nad satanem skrze utrpení a svobodné rozhodnutí dát lidský život jako oběť usmíření. Tradice také nevyvrátila pravdu o tom, že Ježíš se vzdal v nebi božství. Velikost jeho oběti spočívá v tom, že v případě jeho selhání by ztratil na věky život i jako duchovní bytost. Ježíšova oběť potvrdila pravdu

o tom, že člověk byl stvořen se schopností zachovat věrnost Bohu.

Tradice tvrdí, že „Písmo vzniklo v jejím lůně.“ a to vyvolává otázku, proč v Písmu nenalezneme texty, které by potvrdily pravdivost toho, co sděluje tradice. Nikde v Písmu

není sděleno, že nás mohl vykoupit pouze bohočlověk a že lidská oběť Ježíše byla nedostatečná. Ukázali jsme si, že Písmo zcela přesvědčivě tradici vyvrací.

Odpověď na naše otázky hledejme v Božím Slově. Tradice svým výkladem, který není podpořen Božím Slovem popírá pravdu o tom, že Boží Slovo je inspirováno Bohem. Tradice se nám pokouší sdělit, že bez jejího výkladu není možné Bibli porozumět.

J 3:16

„Neboť tak Bůh miluje svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný

2J 1:9

Každý, kdo zachází dále a nezůstává v učení Kristově, nemá Boha; kdo zůstává v učení Kristově, má i Otce i Syna.

1K 8:6

my máme jediného Boha, Otce, od něhož je všechno a pro něhož jsme my, a jediného Pána, Ježíše Krista, skrze něhož je všechno, i my jsme skrze něho

Víra v Ježíše Krista a víra v jeho výkupní oběť je cestou k životu. Musíme znát pravdu o Ježíši a věřit tomu, co nám Ježíš o sobě řekl. V Božím Slově je uvedeno, že Ježíš opakovaně řekl, že Otec je větší než On.

Tato Ježíšova slova zcela vyvracejí trojiční dogma, které tvrdí, že Ježíš je od věků a na věky roven Bohu Otci. Ježíš je roven svému Otci přirozeností, podstatou. Jako Otec je Bůh, tak i Syn je Bůh. Otec je autoritou nadřazen Ježíši. Otec je iniciátor a Syna pověřuje, Syn Otce ne.

O čem svědčí odmítnutí toho, co je nám pod Boží inspiraci sdělieno v Božím Slově a co o sobě řekl Ježíš? Svědčí to o tom, že mnozí dávají větší autoritu člověku a ne Bohu.

Také to svědčí o tom, že Bible byla vykládána tak, aby to podpořilo tradici bez ohledu na pravdivý význam verše.

Shrňme si to, co říká Písmo a co bylo plně podpořeno biblickými texty:

Ježíš byl v nebi Bohem a svobodně se rozhodl stát člověkem a obětovat se.
Na zemi měl tělo jako ostatní lidé s možností zhřešit, ne tělo – hypostáze.
Obětoval své lidské tělo a již nikdy nemůže být člověkem jinak by to nebyla oběť.
Byl vzkříšen jako duchovní bytost a v nebi se posadil na trůn vedle svého Otce.

Velmi vážná je skutečnost, že vykoupení a spása člověka podle učení tradice není možná.