Kalvinismus
Kalvinismus výrazně ovlivnil protestantismus. Kalvinismus učí, že Bůh rozhoduje o všem, co se
stane. Předem vybral lidi ke spasení a jiné k zatracení a Ježíšova výkupní oběť se nevztahuje
na všechny, pouze na předurčené.
Popírají, že Boží milost je nabízena všem a odmítají, že každý člověk má svobodnou vůli.
Tvrdí, že víra je Boží dar a člověk bez tohoto daru není schopen víru projevit, sami se pro Boha nemůžeme rozhodnout, to musí udělat Bůh.
Část učení Jana Kalvína:
Predestinace: Bůh vyvolil některé lidi k životu a některé ke smrti. Toto Boží rozhodnutí nelze
změnit a předurčení k zavržení je trvalé.
Vykoupení: Ježíš zemřel pouze za vyvolené, jeho výkupní oběť se nevztahovala na všechny
lidi.
Vyvolení: Vyvolení dostávají dar víry a o své vyvolení nepřijdou a jsou navždy spaseni.
Níže uvedené texty kalvinismus nepodporují. Ježíšova výkupní oběť se vztahovala na všechny
lidi a ne jen na vyvolené.
1 Tim. 2:3,4
To je dobré a milé před Bohem, naším Zachráncem, který chce, aby byli všichni lidé zachráněni a přišli k poznání pravdy.
Jan 3:16,17
„Neboť tak Bůh miluje svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul,
ale měl život věčný. Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby byl svět
skrze něj zachráněn.
1Tm 2:3-6
To je dobré a milé před Bohem, naším Zachráncem, který chce, aby byli všichni lidé zachráněni
a přišli k poznání pravdy. Je totiž jeden Bůh, jeden je také prostředník mezi Bohem a lidmi,
člověk Kristus Ježíš, který dal sám sebe jako výkupné za všechny, jako svědectví ve svůj čas.
Ř 10:13
neboť ‚každý, kdo by vzýval Pánovo jméno, bude zachráněn.‘
Ř 3:23-26
všichni zhřešili a postrádají Boží slávu, ale jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí skrze
vykoupení, které je v Kristu Ježíši. Jeho Bůh ustanovil za prostředek smíření skrze víru v jeho
krev, aby ukázal svou spravedlnost s ohledem na prominutí prohřešení, jež byla spáchána již
dříve v čase Boží shovívavosti, a aby ukázal svou spravedlnost v nynějším čase, takže sám je
spravedlivý a ospravedlňuje toho, kdo žije z víry Ježíšovy.
1J 2:2
On je smírčí obětí za naše hříchy, a nejen za naše, ale i za hříchy celého světa.
Kalvinisté pro své tvrzení argumentují těmito texty:
Ef.1:4-6
On si nás v něm vybral před založením světa, abychom byli svatí a bez poskvrny před jeho tváří
v lásce, když nás podle zalíbení své vůle předurčil sobě k synovství skrze Ježíše Krista ke
chvále slávy jeho milosti, kterou nás obdařil ve svém milovaném Synu.
Řím.28:28-30
Víme, že těm, kteří milují Boha, všechny věci spolu působí k dobrému, těm, kdo jsou povoláni
podle jeho předsevzetí. Neboť ty, které předem poznal, také předem určil, aby byli připodobněni
obrazu jeho Syna, tak aby on byl prvorozený mezi mnoha bratřími; které předem určil, ty také
povolal; a které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také oslavil.
Bůh před stvořením člověka předurčil jakými lidmi má být naplněna zem. Mají to být lidé, kteří
uctívají Boha a projevují ovoce Božího ducha. Bůh také předurčil plán záchrany pro případ, že
by člověk selhal. Je to Boží milosrdenství, výkupní oběť Ježíše Krista a činná víra v Ježíšovu
oběť. Měli bychom to chápat tak, že Bůh nemluví o konkrétních lidech, ale že předem určil, co
musí naplnit člověk, aby se mu dostalo záchrany. Lidé, kteří naplňují tyto Boží požadavky jsou
jakoby vybrání již před založením světa.
1P 1:19,20
nýbrž drahou krví Krista jako beránka bez vady a bez poskvrny. On byl předem poznán před
založením světa a byl na konci časů zjeven pro vás,
Učení o predestinaci a o tom, že člověk nemá svobodnou vůli zcela vyvracejí níže uvedené
verše.
Adam a Eva se mohli svobodně rozhodnout o svém budoucím životě. Bůh je nepředurčil k
tomu, aby spáchali hřích. Svobodnou vůli měli všichni lidé a spasení záleželo na tom, kdo bude
po něm toužit.
Některé výrazy: „z toho nejez“, „Zvol si“, „vyberte si“, „Zvolím“, „nechcete“, „uvěř“, „čiňte“, nás
vybízejí, abychom se rozhodli na základě svobodné vůle tuto výzvu přijmout nebo odmítnout.
Marie se také svobodně rozhodla stát matkou Ježíše a Ježíš se svobodně vzdal nebeské
existence a stal se člověkem.
1 Moj. 2:15-17
Hospodin Bůh vzal člověka a umístil ho v zahradě v Edenu, aby ji obdělával a střežil. A
Hospodin Bůh člověku přikázal: Ze všeho stromoví zahrady směle jez, ale ze stromu poznání
dobrého a zlého, z toho nejez. Neboť v den, kdy bys z něho jedl, jistě zemřeš
5 Moj.30:19,20
Povolávám dnes proti vám za svědky nebesa i zemi. Předložil jsem ti život a smrt, požehnání a
kletbu. Zvol si život, abys zůstal naživu ty i tvé potomstvo, a miluj Hospodina, svého Boha, jej
poslouchej a přilni k němu. Vždyť on je tvůj život a dá ti dlouhá léta, abys bydlel v zemi, o které
Hospodin přísahal tvým otcům, Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, že jim ji dá.
Jozue 24:15
Jestliže je však ve vašich očích nežádoucí, abyste sloužili Hospodinu, vyberte si dnes, komu
budete sloužit: Zda bohům, kterým sloužili vaši otcové, když byli za řekou, nebo zda bohům
Emorejců, když sídlíte v jejich zemi. Já a můj dům budeme sloužit Hospodinu.
Ž 84:11
Den ve tvých nádvořích je lepší než tisíc jinde. Zvolím raději stát na prahu v domě svého Boha,
než pobývat ve stanech ničemů
Mt 3:2
„ Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království Nebes. “
Sk 3:19
Učiňte tedy pokání a obraťte se, aby byly vymazány vaše hříchy,
Sk 5:35
Muži Izraelci, dobře si rozvažte, co s těmito lidmi uděláte.
J 5:40
Ale nechcete přijít ke mně, abyste měli život.
Sk.16:31
Oni řekli: „Uvěř v Pána Ježíše, a budeš zachráněn ty i tvůj dům.“
L1:38
Marie řekla: „Hle, jsem Pánova otrokyně; nechť se mi stane podle tvého slova.“ A anděl od ní
odešel
Fp 2:7
nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob otroka a stal se podobným lidem. A když se ukázal v podobě člověka
Boží milost je podstatou našeho spasení. Pro spasení je potřebná víra v Ježíšovu výkupní
oběť, která je podpořena dobrými skutky, které musíme konat a člověk má tuto schopnost.
Člověk také může na základě svého jednání o spasení přijít.
Ef 2:8-10
Neboť jste zachráněni milostí skrze víru; a ta záchrana není z vás — je to Boží dar, není na
základě skutků, aby se nikdo nechlubil. Vždyť jsme jeho dílo, stvořeni v Kristu Ježíši k dobrým
skutkům, které Bůh předem připravil, abychom v nich žili.
Ř 5:20,21
Do toho vstoupil Zákon, aby se provinění rozhojnilo. A kde se rozhojnil hřích, tam se nadmíru
rozhojnila milost, aby tak, jako vládl hřích ve smrti, i milost vládla skrze spravedlnost k životu
věčnému skrze Ježíše Krista, našeho Pána.
Ř 5:11
A nejen to, chlubíme se také Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista, skrze něhož jsme nyní
přijali usmíření
Jk 2:17,24,26
Tak i víra: nemá-li skutky, je sama o sobě mrtvá
Vidíte, že ze skutků je člověk ospravedlňován, a ne jen z víry.
Neboť jako je tělo bez ducha mrtvé, tak je mrtvá i víra bez skutků.
2P 1:5-7
A právě proto vynaložte všechno úsilí a doplňte svou víru ctností, ctnost poznáním, poznání
sebeovládáním, sebeovládání vytrvalostí, vytrvalost zbožností, zbožnost bratrskou náklonností,
bratrskou náklonnost láskou. Máte-li totiž tyto vlastnosti a rozhojňují-li se, způsobí, že nebudete
nečinní ani neplodní pro poznání našeho Pána Ježíše Krista.
Žd 10:26,27
Neboť jestliže dobrovolně hřešíme poté, co jsme přijali jasné poznání pravdy, nezůstává již více
oběť za hříchy, nýbrž jakési hrozné očekávání soudu a žár ohně, který bude stravovat odpůrce
Kalvinismus s tvrzením, že Bůh předurčil některé lidi k trápení a záhubě popírá, že Bůh je
původcem lásky a je láskou. Odpověď si můžeme poskytnout i my sami. Máme schopnost
lásku projevovat i pociťovat. Byli jsme stvořeni k obrazu Boha.
Gn 1:26
I řekl Bůh: Učiňme člověka k našemu obrazu, jako naši podobu, aby panovali nad mořskými
rybami, nad nebeským ptactvem, nad dobytkem a nad celou zemí i nad všemi plazy
pohybujícími se na zemi.
1J 4:7,8,16
Milovaní, milujme se navzájem, neboť láska je z Boha, a každý, kdo miluje, se z Boha narodil a
Boha zná. Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska. A my jsme uvěřili a poznali
lásku, kterou Bůh má k nám. Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh v něm.
Mk 12:29,30
Ježíš odpověděl: „První je: ‚Slyš, Izraeli, Pán, náš Bůh, Pán jediný jest‘ a ‚budeš milovat Pána,
svého Boha, z celého svého srdce, z celé své duše, z celé své mysli a z celé své síly‘.
J 13:34,35
Dávám vám nové přikázání, abyste se navzájem milovali; jako já miluji vás, abyste se i vy
navzájem milovali. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k
druhým.“
1K 13:4-7
Láska je trpělivá, dobrotivá, láska nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Nejedná
nečestně, nehledá svůj prospěch, nerozčiluje se, nepočítá zlo. Neraduje se z nepravosti, ale
raduje se spolu s pravdou. Všechno snáší, všemu věří, ve vše doufá, všechno vydrží.
Láska je základem všeho a kalvinovská predestinace tuto pravdu zcela popírá. Kalvinisté
tvrdí, že Bůh miluje pouze některé lidi. Kalvinismus z nás dělá naprogramované bytosti bez
svobodné vůle. Svobodná vůle nás dělá odpovědnými za naše rozhodování a umožňuje nám
získat vztah s Bohem a není omezena.
Kalvinismus vytváří negativní pohled na Boha.
